No Man’s Sky – recenze
Jedna z nejvíce očekávaných her posledních let konečně otevřela okna virtuálního vesmíru dokořán. I když jsem ji nějak zvlášť nesledoval, přece jen jsem se nechal zlákat a vyrazil prozkoumávat, ani ne tak planety, ale spíše propracovanost herních mechanik, vizuální a technologickou stránku hry a v neposlední řadě celkovou atmosféru nekonečné galaxie.
| Žánr | Vyšlo | Čeština | Vývojář | Steam Spy | Metacritic |
|---|---|---|---|---|---|
| Sci-fi Sandbox Adventura | 12. 8. 2016 | – | Hello Games | ~ 700 000 | ? |
Základní info
No Man’s Sky se nedá jednoduše zařadit do žánrové škatulky, dala by se popsat jako 3D FPS singleplayer hra v otevřeném světě, obsahující prvky z adventur, vesmírných simulátorů, akčních a RPG her. Velkou inspirací pro vývojáře byly starší klasické sci-fi filmy např. Duna, Setkání s Rámou a také knihy od klasiků žánru jako Asimov, Clarke a Heinlein. No Man’s Sky by chtěl zprostředkovat stejný pocit osamělosti a úžasu při objevování tajemství nekonečného vesmíru, jaký zažívali průzkumníci, kteří se v těchto dílech vydávali za hranice známého vesmíru…
Příběh
Žádný klasický příběh, který by vám tvůrci odvyprávěli pomocí tradičních cutscén nebo pevně dané příběhové linky ve hře není. Stejně tak byste marně hledali postavu s otazníčkem nad hlavou, která by vás vyslala na druhou stranu galaxie pro 10 kůží z vesmírných vakoveverek, ne, ani předem napsané doručovací vedlejší questy ve hře nejsou.
Příběh nebo spíš cestu, kterou se budete ubírat si tak vybíráte sami a planety, které navštívíte budou díky nekonečné velikosti vesmíru odlišné od těch, co uvidí ostatní hráči. Co bude ale vždy stejné je „lore“, které autoři do svého díla vložili.
Jedná se především o tři mimozemské civilizace, které mají vlastní jazyk a historii, kterou postupně odhalujete prozkoumáváním chrámů a monolitů, přičemž se učíte jejich řeč. Ta se vám bude hodit v jednoduchých textových dialozích, kde s větší znalostí mimozemské hatmatilky postupně uvidíte více slov v angličtině.
Pevně danou součásti světa jsou i Sentinelové, v podstatě samo replikující se robotičtí ochránci vesmíru, kteří udržují vše v rovnováze, jejich chování se na různých planetách liší, stejně jako vztah různých mimozemských ras k nim.
Hned na začátku také dostanete možnost nechat se vést tajemným Atlasem nebo si můžete vybrat volné prozkoumávání vesmíru. Já jsem si zvolil volné prozkoumávání galaxie, takže o Atlasu a s ním spojené mytologii toho zatím moc nevím. Mezi těmito cestami ale můžete přepínat i při cestování po galaktické mapě, takže toto rozhodnutí na začátku hry není nijak omezující.
Začátek hry
Vyzkoušel jsem si 3 různé začátky, pokaždé mě to hodilo na jinou planetu v odlišných hvězdných systémech, stejná zůstávala jen základní kocábka Rasamama S36, u které se proberete po ztroskotání a máte za úkol ji zprovoznit, opustit planetu a získat warpový pohon.
Přitom brzy zjistíte, že v této galaxii platí Heinleinovské pravidlo „NEJÍZDA“ a na výpravy do neznáma potřebujete přinejmenším sehnat dostatek paliva, pro lepší vybavení musíte najít, vyrobit nebo koupit různé součástky a suroviny, na novou loď pak budete potřebovat spoustu peněz nebo času a trpělivosti při nalézání a opravování havarovaných.
Shrnutí prvních hodin ve hře
Za 15 hodin jsem navštívil 3 hvězdné systémy, prozkoumal 10 planet, byl sestřelen zákeřnými piráty, koupil nebo opravil 4 lodě, vytěžil hory zlata a dalších cenných kovů, poznal 2 mimozemské civilizace, v rozpadlých chrámech nalézal fragmenty z jejich historie, objevil nespočet nových druhů zvířat, rostlin a hlavně… neustále bojoval s nedostatkem místa v inventáři.
Zkrátka nenudil jsem se a hra má rozhodně co nabídnout, na druhou stranu vcelku rychle vyplouvají na povrch i nedostatky a některá ne zrovna šťastná rozhodnutí vývojařů ze studia Hello Games, o nich se zmíním podrobněji u popisů jednotlivých stránek hry.
Herní mechaniky
Těžba
Hledání a získávání surovin se nevyhnete, protože váš skafandr, pohon lodi a pistolka si budou neustále žádat další a další příděly energie, také každé nalezené vylepšení musíte nejdřív vyrobit z různých surovin, ty sice můžete i zakoupit, ale na to potřebujete peníze a ty nejjednodušeji získáte těžbou a prodejem surovin a dál už snad nemusím pokračovat…
Dobrá zpráva je, že snad na každé planetě se vyskytuje něco cenného, takže nalezení zdrojů vám potíže nezpůsobí, samotná těžba pomocí pistole s laserovým paprskem má také své lehce potrhlé kouzlo béčkových sci-fi filmů a knih, navíc se dá výrazně vylepšit a tím ušetřit čas i nervy. Problém ale nastane při přepravě natěžených zásob, kdy vás čeká nekonečné žonglování mezi inventářem skafandru a lodi a rozhodování čeho se zbavit, abyste mohli vytěžit ještě jeden kopeček zlata…
Vzácné suroviny jako platinu a zinek nebo posílení zdraví a štítu můžete také doslova vytřepat z některých druhů rostlin, což vám samo o sobě poskytne základní představu o zaměření této hry, ne opravdu nejde o hardcore vesmírný simulátor pro převážně technicky zaměřené hráče.
Větší smysl už dává těžba ve vesmíru, pomocí lodních laserů můžete rozbíjet všudypřítomné asteroidy, ze kterých získáte potřebné Thamium9 pro pohon lodi a některé další kovy, zatím jsem narazil na měď, nikl a iridium.
Inventář
Se shromažďováním nejrůznějších zdrojů se nutně dostáváme k sice na první pohled líbivému inventáři, u kterého ale při častém používání zjistíte, že praktický ani logický zrovna není. Je rozdělen na 3 části s různými počty slotů: loď, skafandr a multi-tool.
Lodě se od sebe liší různým počtem slotů (políček v inventáři), každý druh suroviny zabere 1 slot až do max. množství 500 jednotek, ale na obsazení slotu stačí i jen 1 jednotka, takže pokud shromažďujete třeba 5 různých vzácnějších surovin, zaberou vám celkem 5 slotů, i když celkové množství všech dohromady zdaleka nepřesáhne 500 jednotek, do toho si připočítejte, že na upgrade např. potřebujete vyrobit 5 speciálních plátů, i když jsou naprosto stejné, každý zabere 1 slot.
Další sloty jsou obsazeny různými pohony, zbraněmi a štíty lodi a každý jeden jejich upgrade zabere další 1 slot. Prostě dokud neseženete loď s větším počtem slotů (začínáte s 15 slotovou, maximum je 48 slotů), často uslyšíte hlášku „NO FREE SLOT IN SHIP INVENTORY“ a nutno podotknout, že zbytečně.
Stačilo oddělit crafing, pohony a zbraně lodi do samostatných sekcí a nezapočítávat je do celkové přepravní kapacity, která by se ideálně měla odvozovat od celkové hmotnosti nákladu a velikosti lodi, což by bylo logičtější a přehlednější, než striktní omezení v podobě imaginárních šuplíků v inventáři…
Ale nemá smysl se rozčilovat, zkrátka před tím než se pustíte do nějakých větších akcí je dobré si pořídit loď s více sloty, dobrá zpráva je, že to lze docílit i v prvním systému, jednomu hráči se to podařilo dokonce na startovací planetě, prostým vyhledáváním a opravováním havarovaných lodí.
Stejně tak doporučuji rozšířit inventář skafandru pomocí „kadibudek“ , které jsou rozmístěny na každé planetě a obsahují právě jen navýšení skafandru o 1 slot, vyplatí se je hledat pomocí volby „shelter“ u vysílačů nebo nízkým průletem nad planetou, jakmile uvidíte osamocenou budku, přistaňte a využijte upgrade. Ze začátku jsou dostupné za malý obnos, ale čím víc se blížíte finálním 48 slotům, narůstá i cena za + 1 políčko inventáře, za 43. jsem platil už 300 000…
To samé platí i pro multi-tool, kde jsou lepší modely běžně dostupné na stanicích s mimozemšťanem a obchodním terminálem, tyto se opět nachází na každé planetě, takže je neminete. Počítejte s tím, že nalezené pistole a havarované lodě mají počet slotů jen o málo vyšší než vaše aktuální vybavení, proto musíte stále průběžně upgradovat a nečekat až se objeví výrazně lepší model.
Jakmile se dopracujete k vybavení s větším počtem slotů, zážitek ze hry se zlepší a získáte větší svobodu a možnost plánovat si postup hrou podle vaší nálady a ne podle neustále zaplněného inventáře.
Obchod
Samotné obchodování ve hře je vcelku jednoduché a probíhá na vesmírných stanicích nebo přímo na planetách, kde jsou větší obchodní střediska s mnoha přistávacími plošinami a nebo menší stanice s 1 přistávací plošinou. Na všech těchto místech můžete prodávat a nakupovat prostřednictvím terminálu nebo přímo oslovovat jednotlivé lodě, které zde pravidelně přistávají a odlétají.
Zde si také můžete prohlížet a případně kupovat nové lodě. V rozhraní pro porovnání vlastností lodí se zobrazuje název a počet slotů obou lodí a také v něm můžete přesunout svůj náklad do nově zakoupené, instalované technologie a upgrady bohužel ne, takže je před koupí rozložte na materiály, ty už převést jdou.
Grafické rozhraní obchodování s nákladem je přehledné a praktické, zobrazuje průměrnou galaktickou cenu každé položky, stejně jako nabízenou cenu s procentuálním rozdílem oproti průměru, takže vždy vidíte jestli prodáváte nebo nakupujete výhodně nebo se ztrátou. Při prodeji většího množství surovin se vyplatí obejít více lodí, protože ceny se opravdu o pár procent liší. V některých případech mohou dosáhnout i 100% rozdílu, což by samo o sobě nevadilo, bohužel to není domyšlené a lze toho lehce zneužít k nekonečnému vydělávání peněz. Já jsem si tak vydělal svůj první milión a byl za to ještě odměněn odznáčkem vzorného kapitalisty, pak jsem raději slibně rozvíjející se kariéru vesmírného překupníčka opustil a odletěl se živit poctivým ničením planetárních ekosystémů nepřiměřenou těžbou…
Další vadou na kráse obchodování je, že z inventáře lodi můžete prodávat jen prostřednictvím terminálu, při oslovení jednotlivých lodí můžete prodat jen věci, co máte v inventáři skafandru. Představa jak se kapitáni vesmírných plavidel potkávají u svých plně naložených lodí a prodávají si jen obsah svých kapes je tak trochu mimo mé chápání, stejně tak nemožnost prodat svoji loď, takže i u obchodu je ještě co zlepšovat, nicméně základ funguje dobře.
Boj
Po pravdě boji jsem se moc nevěnoval, s výjimkou opuštěných továren, do kterých se musíte dostat rozbitím zamčených dveří, čímž na sebe přivoláte létající roboty a ochránce celého vesmíru – Sentinely, ale s trochu vylepšenou pistolkou jdou dveře rychle prolomit a jakmile se dostanete dovnitř, Sentinelové se stáhnou, takže je nemusíte ničit.
Pokud naopak boj preferujete, nebudete mít žádný problém vyvolat přestřelky z roboty, stačí na ně zaútočit, jen je nesmíte rychle zlikvidovat, aby stihli přivolat další 2 druhy silnějších robotů, na nich si můžete užít střelby o něco více. Předtím je samozřejmě dobré zvýšit si palebnou sílu pomocí bojově zaměřených upgradů, jako rychlejší přebíjení, různé módy střelby, plasmových granátů atd.
Několikrát jsem narazil i na zvířecí predátory, ale na ně stačí pár ran, žádné velké riziko od nich nehrozí, pokud s nimi ovšem nebudete laškovat, jak ukazuje následující video mého nesmělého pokusu o navázání kontaktu s jedním vesmírným vzteklounem.
Čemu bych se naopak rád vyhnul byl boj s piráty, kteří mě při cestě na jednu planetu zachytili skenerem a poté co mě dostihli, již nešlo uniknout skokovým pohonem. Sesypalo se na mě asi 10 lodí (ehmm.. no dobře možná jich bylo trochu míň – na nějaké počítání nebyl čas!) Nebyl jsem ani schopný dostat je do zaměřovače, jelikož jsem prováděl odvážné únikové manévry, které by jen někdo totálně neobeznámený s taktikou boje ve vesmíru mohl označit za zoufalé motání… a za chvíli bylo po mně.
Při druhém střetu jsem měl už vylepšenou loď, takže jsem dokázal jednu loď sestřelit a ostatním uniknout na planetu, čímž jsem si napravil pochroumané ego a zároveň zvýšil reputaci u jedné mimozemské rasy.
Dovedu si představit, že pokud byste směřovali všechny upgrady primárně do zbraní, štítů a posílení manévrovacích schopností, mohl by být boj ve vesmíru významnou složkou hry a způsobem obživy, protože ze zničených lodí získáváte jejich obsah. Někteří hráči hlásili i vesmírné bitvy s 20 loděmi, piráti se také vyskytují poměrně často, takže základní možnost boje ve vesmíru hra nabízí…
Lodě a létání
Ovládání letu je hodně zjednodušené a přístupné, havarovat na planetě prakticky nejde, protože vám to autopilot nedovolí a vždy to vybere, i když si to namíříte přímo k zemi, naopak do asteroidů ve vesmíru narazit můžete. Směr plynule měníte pohybem myši, prudší obraty a náklony lodi klávesami A S D, přistáváte automaticky klávesou E kolmo dolů, to už vyžaduje trochu cviku a odhadu, abyste dosedli co nejblíž požadovaného místa, protože pod sebe nevidíte. Často to dopadne i poněkud kuriózně, mně se povedlo zaparkovat na obří houbě.
Na start slouží launcher, který spotřebovává plutonium, plně nabitý vystačí na 4 vzlety. Nad povrchem planet využíváte základní pohon, můžete létat v jakékoli výšce a plynule přejít až do vesmíru, kde lze v dostatečné vzdálenosti od planety spustit pulsní pohon pro rychlé cestování mezi planetami v rámci systému, pro cestování na delší vzdálenosti mezi hvězdnými systémy slouží hyperdrive a warpový pohon.
Lodě jsou také procedurálně generované, díky tomu jsou v různých systémech mírně odlišné, zatím jsem vypozoroval 3 obecné typy: hranaté krabice, štíhlé, podobné stíhačkám a zakulacené, roztodivně tvarované. Žádné statistiky ale o nich nejsou k dispozici, kromě tvaru a velikosti se liší už jen počtem slotů a instalovanými technologiemi, které jsou společné pro všechny typy.
Takže mrňavá červená moucha s více sloty toho uveze víc než 2x tak velká hranatá loď, ta zase může být obratnější než stíhačka atd. Díky tomu jsou bohužel lodě spíš univerzálními schránkami na instalované technologie a neumožňují tak hlubší ztotožnění se s různými typy a jedinou motivací ke změně lodi po čase zůstane jen počet slotů.
Přejít na 2. stranu recenze
Subscribe
Login
0 Komentáře
